“Velkému zájmu veřejnosti se těšila páteční vernisáž výstavy „Spolu – 159“, která do 25. listopadu probíhá ve výstavních prostorách litoměřického hradu. K vidění je zde několik desítek obrazů, kreseb a dřevěných plastik pocházejících od dvou umělců – 77letého malíře Jiřího Ryvoly a 82letého výtvarníka Tibora Kováče. Úspěšnou kulturní akci zpestřilo hudební vystoupení Ády Škardy a Iva Vodičky. Velkou spojnicí obou mužů je železnice, na níž oba strávili významnou část života. Naopak rozděluje je hlavně druh umění. Tibor Kováč tvoří ze dřeva. „Miluji dřevo. Je plné života. Práce s ním mi přináší velkou radost,“ vyznává se z obdivu k materiálu, kterému jeho ruce dokáží na zahradě rodinného domku v Litoměřicích vdechnout duši.
Berounský rodák Jiří Ryvola, který se právě zotavuje po závažných zdravotních problémech, zase říká: “Výtvarno se beze mě obejde, já bez něj ne. A moje dílo je takový duševní striptýz, odhaluji v něm své nitro.“ Životní optimismus, ale i obdiv k městu Litoměřice čiší z řady jeho děl – ať již jde o malbu, kresbu nebo litografii.
A proč výstavu nazvali „Spolu – 159“? „Jde o součet naší mladosti,“ usmívá se při vyslovení poněkud nekonvenčního názvu výstavy dvojice Ryvola – Kováč, která představuje nejen různé výtvarné projevy, ale i zcela odlišné osobnosti. O nesourodou dvojici však jde jen zdánlivě. „Jsme lidé různých povah, názorů, jiného výtvarného projevu, a přesto jsme schopni spolu komunikovat a ladit,“ vyřkl Jiří Ryvola v úvodu vernisáže myšlenku hodnou zřetele obzvláště v dnešní době.
Malíř Jiří Ryvola (vpravo) a výtvarník milující dřevo Tibor Kováč v úvodu páteční vernisáže v Hradu Litoměřice.
Vernisáž výstavy se těšila velkému zájmu veřejnosti.
Vernisáž vystoupenilo hudební vystoupení Ády Škardy a Iva Vodičky.